Malíř Marek Švihovec alias Švíha
„Marek Švihovec má lehký mentální hendikep. Ve službě chráněného bydlení je už téměř deset let, a tak už dost věcí umí. V bytě žije se svým partnerem a dalším spolubydlícím. Já s Markem pracuji převážně na jeho finanční gramotnosti a zodpovědnosti všeobecně,“ vysvětluje osobní asistentka Anna Pecháčová.
Marek přinesl na podzim roku 2021 leták organizace Barvolam a za pomoci asistentky Anny si domluvil schůzku s jejím zakladatelem Otto Kouwenem, na setkání přinesl i svá dosavadní díla.
Spolek Barvolam podporuje umělce s nálepkou „mentální hendikep“ nebo „autismus“ a vytváří příležitosti pro setkání a spolupráci mezi těmito umělci a umělci, kteří jsou postižení akademickým vzděláním. „Smysl takových setkání vidím v tom, že tvorba neuroatypických výtvarníků, jak je sami raději nazýváme, může inspirovat ostatní umělce svou spontánností a autenticitou. Zároveň může kontakt s umělci bez „postižení“ stimulovat rozvoj neuroatypických výtvarníků nejen v oblasti tvorby, ale i sociálně a prakticky. Jsme přesvědčení, že se všichni od sebe navzájem můžeme něco přiučit,“ říká Oto Kouwen. Barvolam svým umělcům poskytuje výtvarné potřeby a prostory ateliéru, kde mohou tvořit podle vlastní fantazie, ale pokud chtějí, mohou konzultovat například nové techniky a pomůcky s lidmi, kteří jsou vzdělaní v umělecké oblasti.
Barvolam Markovi pomohl s vystavením obrazů na několika výstavách a vernisážích. Jedna byla v Hostivicích, na které vystupoval i houslista Jaroslav Bohdal. Další příležitostí pro vystavení Markových obrazů byla městská knihovna na pražském Opatově, kde Barvolam vystavoval obrazy od více umělců, které podporuje.
Díky své vášni pro malování i díky Barvolamu se Marek vydal v říjnu loňského roku na pětidenní cestu na Island. Cílem byla výměna a získání nových zkušeností. Všichni zájemci letěli na Island letěli společně a celý program probíhal skupinově. Na Islandu se uskutečnila vernisáž obrazů lidí z Barvolamu a islandských umělců z podobného projektu. „Domů jsem si přivezl spoustu zážitků, zkušeností a třeba taky kámen ze sopky, který jsem dostal od jedné z účastnic. Svým blízkým jsem dovezl čokoládičky. Z fotek jsem pro maminku vytvořil k Vánocům fotoknihu,“ vzpomíná Marek.
A na čem Marek právě teď pracuje? „Nyní dokončuji obraz, vzpomínku na Island. Obraz si vždy předkreslím tužkou a pak použiji akvarel,“ vysvětluje Marek a doplňuje: „Taky jsem vytvořil několik animovaných filmů z lega, mám je i nadabované anebo otitulkované. Většinou jsou o integrovaném záchranném systému. Teď mám rozpracované dva krátké filmy: Letiště 2 a Dopravní nehoda.“
Na Islandu vedli Marek společně s Ottou jamming. V jammingu jde o představivost, toleranci a chuť vytvořit společně převratné výtvarné dílo. Projekt chce dokázat, že několik malířek a malířů se může hravě podělit o jedno plátno a že lidé s nálepkou „mentální hendikep” i ti bez ní nemusí žít v oddělených světech. „Jamming jsem vedl opakovaně i v Praze, jednou dokonce během akce Zažít město jinak, kde se mohli zapojit i náhodní kolemjdoucí. Vymyslím téma, pak připravím celý prostor a ve chvíli, kdy přijdou účastníci, tak jamming zahájím, řeknu, jaké je téma a moje představa, případně ukážu nějaké své obrazy podobného tématu,“ vysvětluje Marek postup a dodává: „U jammingu si nejvíce cením zkušenosti, že je někdy nezbytná spolupráce a taky tolerance k jiným názorům a představám.“