Odcházela jsem s pocity vděčnosti a uspokojení
„Na housle hraji od svých pěti let a od osmnácti zpívám. Pocházím z věřící rodiny, kde má hudba své silné místo. Kromě toho mají oba mí rodiče hudební sluch i vlohy, u mě se vše znásobilo. Hraji na housle po své mamince, mám k nim silný vztah,“ říká Vítězslava Krahmerová. K houslím ji přivedla v pěti letech kamarádka, kterou viděla hrát při bohoslužbě. Prohlásila, že chce hrát jednou jako ona. „V osmnácti jsem jednou takhle šla po ulici a dostala jsem silnou myšlenku, že chci sólově zpívat. Tak jsem si našla konzervatorní profesorku a bylo :),“ dodává Vítězslava.
Hudba ji živí jen částečně. Po práci v kanceláři má 3–4 koncerty týdně. Vystupuje jak sólově, tak i s různými hudebními uskupeními. A jak hudbou žije? „Na 100 % jsem se hudbou nikdy živit nechtěla, preferuji mít nohy na zemi, pak se mi lépe létá. Mít naprostou tvůrčí svobodu v tom, v jakém projektu, s kým, co a s jakou frekvencí hrát, je velkým luxusem a umožňuje mi to prožívat „mou“ hudbu opravdu naplno a s krystalickou radostí, kterou pak můžu předávat dál svým posluchačům.“
Závěrem roku se Vítězslava potkala s pracovníky a klienty stacionáře Na Palubě, vyučujícími a žáky speciální školy v pražských Stodůlkách na vánočním setkání, kde si společně zazpívali české, moravské a polské koledy. „A co mě vedlo k nabídce hudebního vystoupení? Touha sdílet radost z hudby s lidmi, kteří nejsou zahlceni nabídkami na všestranné kulturní vyžití dle libosti a momentální nálady. Vnímám zároveň, jak moc jsem obdařena požehnáním v tolika oblastech, cítím potřebu se o něj podělit,“ říká hudebnice.
Neziskových organizací je v Praze plno. Proč volba padla právě Diakonii Praha?
„Moc se mi líbí široký záběr nabízených služeb a klienti různého věku. Je občerstvující hrát pro mladé lidi a vnímat jejich bezprostřední reakce. Zároveň chovám velký obdiv a hlubokou úctu k všemu personálu. V sociálních službách je třeba mít sílu a skutečnou vnitřní motivaci, je to opravdové povolání a služba. Je mi ctí se potkat se skupinou lidí, která mi je inspirací a určitým morálním vzorem ve své nesobeckosti a v zaměření na druhé lidi a jejich potřeby.“
A jak Vítězslava vystoupení prožívala, s jakými dojmy odcházela a s kým je sdílela?
„Dali jste si úžasnou práci s přípravou zázemí pro koncert, zorganizování všeho okolo a já jsem to intenzivně vnímala a cítila čest, že můžu být pojítkem, které dalo důvod takové krásné akci vzniknout. Reakce publika byly krásné. Jsou důležitým motorem pro můj výkon hudební i lidský. Tím, že se jednalo o první akci svého druhu pro více poboček, tam byla taková zvláštní a výjimečná energie. Odcházela jsem s pocity vděčnosti a uspokojení a doufám, že na to budeme moci navázat. Myslím, že pole působnosti je široké a ráda bych v této spolupráci pokračovala. Vzájemné obohacení bylo přímo hmatatelné. Svoje zážitky jsem sdílela se svými přáteli a rodinou – vše je velmi zajímalo – a také na svém facebookovém profilu,“ uzavírá Vítězslava.
