Kůň dokáže člověku předat klid a energii
Na jakých principech hiporehabilitace funguje?
Především je nutné rozlišit hipoterapii, hiporehabilitaci a sport hendikepovaných. Hucul Club se převážně věnuje hiporehabilitaci a v menší míře také hipoterapii, zejména se zaměřením na děti. První zkušenosti s hipoterapií získal Hucul Club již téměř před 50 lety, kdy profesor Karel Lewit přivezl z Británie do Evropy první informace. Pod jeho vedením a s jeho pacienty z revmatologického ústavu jsme začali v této oblasti pracovat s huculskými koňmi, jejichž záchranou se Hucul Club zabývá již od roku 1971. První lekce vedla dcera profesora Lewita fyzioterapeutka Klára Helena Lewitová. Tuto metodu jsme vyzkoušeli jako první na kontinentu.
Spolupráce člověka s koněm, a zejména pohyb na koni má řadu příznivých vlivů na lidský organismus. Především nutí pacienta k soustředění a přináší mu přátelský pocit, podpořený kladnými alfa vlnami, které kůň, je-li v pohodě, vyzařuje. Jednoduše kůň předává člověku klid a energii. Podmínkou samozřejmě je, aby byl kůň v co největší mentální pohodě a nebyl stresovaný. Dalším faktorem přinášejícím dobrý pocit je teplota koňského těla (cca 38 stupňů C) i jeho jemná srst – dotýkat se jí je pro pacienta příjemné (srovnej Vojtova metoda). Kontakt s koněm tak zejména dětským pacientům umožňuje zapomenout na starosti a bolístky. A například lidé s poruchou autistického spektra dokáží prostřednictvím koně lépe komunikovat.
Pokud je možné, aby byl pacient/klient posazen nebo položen na koně, přichází na řadu další velmi důležitý aspekt, neboť kůň při chůzi v kroku vytváří svým hřbetem 3D pohyb ne nepodobný pohybu zdravého člověka při chůzi. Tato „masáž“, nejlépe na holém koňském hřbetě nebo tenké podložce, nikoli se sedlem, stimuluje svalové skupiny, které pacient nemůže nebo není zvyklý používat. Pravidelný pohyb, tedy rytmické pohupování, může u dětí vzbudit vzpomínku na čas před narozením – u maminky.
Nepohyblivý pacient má obrovský zážitek z toho, že může na koni vstoupit na louku nebo do lesa, kam by se jinak vzhledem ke svému omezení jen těžko podíval. To je pro mnohé velká psychická vzpruha.
Kdo zejména využívá hiporehabilitaci, komu byste ji doporučil?
Každý klient je jedinečný a potřebuje individuální přístup. Hucul Club se zaměřuje převážně na pomoc dětem, i když k nám dochází i dospělí. Častí jsou klienti s poruchami pohyblivosti a špatným držením těla, oslabenými svaly, zejména zad a s podobnými problémy. V těchto případech je hiporehabilitace velmi účinná a může často tyto problémy úplně odstranit.
U spastických dětí díky pohybu a vyšší teplotě koňského těla dochází ke stimulaci a uvolnění stažených svalových partií a jejich pohyblivost se může zlepšovat. Zde hodně záleží na pravidelnosti a dlouhodobém užívání hiporehabilitace.
Dalším přínosem práce s koňmi je příznivé působení na psychiku klienta. U některých psychických poruch například mívá blahodárné účinky nutnost soustředění, jindy může přispět ke zvýšení sebevědomí z pocitu ovládnutí velkého zvířete. U dětí s autismem může kontakt s koněm velice prospět zklidnění postiženého a zároveň pomoci ke zlepšení komunikace – klient prostřednictvím koně dokáže někdy zlepšit i komunikaci s rodiči a okolím.
Budování vztahu s koněm přispívá i ke zvýšení zájmu a radosti ze života. Ti, kteří mohou s koňmi aktivně pracovat a pečovat o ně, alespoň v omezené míře, získávají větší pocit odpovědnosti vůči koni i svému okolí.
Musí kůň absolvovat speciální výcvik?
Zcela jistě, bez toho by to nešlo. Ne každý hucul se na tuto práci hodí. Musíme vybírat charakterní koně, psychicky vyrovnané, kteří disponují dobrým pohybem. K práci se hodí starší klisny nebo valaši, kteří už vyrostli z pubertálního věku a zmoudřeli.
Speciální výcvik koně trvá minimálně rok až dva, práce musí být pravidelná, v podstatě každodenní. V průběhu výcviku hledáme zejména vhodné vlastnosti pro práci v hiporehabilitaci.
S koněm se musí zacházet důsledně, ale současně vlídně. Pro koně je chůze v kroku s pacientem práce s poměrně vysokými nároky na soustředění a klid, proto mu musíme umožnit následné uvolnění, a to jak po stránce pohybové, tak i mentální. Nelze s ním stále opakovat jen hiporehabilitační činnosti. Musíme mu dopřát dostatek volného a přirozeného pohybu na pastvině i smysluplnou činnost pod sedlem se zkušeným jezdcem. Zásadní vliv na jeho pohodu má také klid ve stáji nebo výběhu a dostatek potravy a vody.
Je známo, že výcvik psa pro lidi s hendikepem trvá často rok i více a je v dnešní době hodnocen částkami 100 a více tisíc korun. U koní bohužel takové hodnocení nenacházíme a tím tuto práci de facto znevažujeme. Proto často (a to nejen z nedostatku finančních prostředků) dochází k amaterismu ve výcviku i v práci s koňmi, což v důsledku škodí hlavně samotné hipoterapii.
Jaké metody práce používáte?
Jistě pochopíte, že v tomto našem rozhovoru není možné vytvořit něco jako příručku hipoterapie. A navíc bychom se tím vzdávali svého know-how, které jsme vytvořili na základě dlouhodobých zkušeností i rad našich přátel, lékařů a fyzioterapeutů. Problematika je velmi široká a většinu obecných zásad jsem již vyjmenoval v předchozím vyprávění. Metod používáme mnoho, nejvhodnější vždy vybíráme individuálně dle mentálního i fyzického nastavení jak klienta, tak i konkrétního koně, aby měli ze vzájemné spolupráce užitek a radost.
Kdo může hipoterapii provádět?
To je spíše otázka pro zástupce hiporehabilitační společnosti (jejímž spoluzakládajícím členem je i Hucul Club).
V zásadě je pro nás důležité, aby ten, kdo hipoterapii provádí, byl svým vzděláním alespoň fyzioterapeut a absolvoval příslušná školení, a to jak v oboru fyzioterapie, tak hipologie. Takový člověk musí mít hluboké odborné znalosti o koních, dobrý vztah k nim a stejně tak i k pacientům.
Bez vstřícnosti, laskavosti, odborných znalostí, uvědomění si poslání a osobního nasazení tato činnost nevede k užitečným výsledkům.
