Velká ztráta vykoupená velkou příležitostí k samostatnosti
„Rády jsme s maminkou chodily na procházky po oboře Hvězda, na Pražský hrad a někdy došly velkou procházkou až na Národní třídu,“ vzpomíná klientka chráněného bydlení Hanka Tokárová.
Všichni se o Hanku při pohybu venku báli, a tak chodila vždy v doprovodu, za ruku. V roce 2011, když bylo Hance 37 let, její maminku hospitalizovali s vážným onemocněním a pro Hanku se našlo ubytování v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Praze-Krči. Domů už se nevrátila, protože maminka za krátko po své hospitalizaci zemřela.
Velká ztráta byla vykoupena velkou příležitostí k samostatnosti. V domově se Hanka naučila sama se vykoupat, mýt nádobí, uklízet pokoj, vařit a mnoho dalšího, co za ni či s ní do té doby dělala s velkou starostlivostí a péčí maminka. Rozvoj zručnosti, jemné motoriky a počítání si Hanka osvojila v našem ambulantním Centru denních služeb Zvonek, kam docházela v dopoledních hodinách všedních dnů.
Trpělivost, podpora a důvěra pracovníků v možnosti Hančina rozvoje, její silná motivace, rozšiřování dovedností a růst samostatnosti ji nakonec dovedly až do současné služby chráněného bydlení. Hanka bydlí se dvěma spolubydlícími v bytě v pražském Podolí, kde má každá samostatný pokoj. „Ve všední dny za ní dochází asistentka na několik hodin, protože vše, co Hanka dělá nyní samostatně, bylo potřeba trénovat a naše podpora je nutná, aby si dovednosti udržela, prohlubovala a učila se nové,“ říká vedoucí chráněného bydlení Petra Černá a pokračuje: „I tady Hanku čekaly další úžasné skoky v samostatnosti. Můžete ji vidět, jak sama cestuje, nakupuje, pečuje o domácnost a chodí na částečný úvazek do podporovaného zaměstnání Levandule, které spadá také pod Diakonii Praha. V práci uklízí, moc ji to baví a bez práce by se prý doma nudila. Ve volných chvílích maluje barevné mandaly. Do budoucna by si přála najít hodného přítele, který by ji dle jejích slov bral takovou, jaká je i s jejím hendikepem, a se kterým by bydlela, a zároveň dál dostávala naši podporu.“